Který seriál si podle vás zaslouží Diváckou cenu festivalu SERIAL KILLER? Zvolte na MALL.TV ten nejlepší z drama seriálů, které vznikly za poslední rok nejen na území střední a východní Evropy. Exkluzivní premiéry z právě probíhajícího 3. ročníku sledujte zdarma od 22. do 27. září 2020 na DAFilms.cz. Vybírat můžete ze 17 novinek a jejich prvních dvou epizod.
Devítidílný seriál natočil známý a ve své zemi kontroverzní ruský divadelní režisér Konstantin Bogomolov, jehož ústřední prvek ve vlastních hrách i vizuálních projektech tvoří ženské postavy. Je tomu tak i v této psychologické kriminálce, jejíž hlavní hrdinkou je policistka vyčerpaná vlastním rodinným dramatem (hraje ji Julia Snigir, která se nedávno objevila v seriálu Nový papež). Dobrý člověk sleduje pátrání po Angarském maniakovi, skutečném masovém zabijákovi, který zavraždil 78 žen a před pěti lety byl odsouzen na doživotí. Seriál akcentuje jak jeho přesvědčení, že je dobrým člověkem, který spravedlivě trestá hříšné ženy, tak příběh vyšetřující policistky svědčící o silně patriarchálním nastavení Ruska. Svou roli hraje i kontext provinčního městečka, kde úřady ignorují závažné ekologické problémy. Obě témata silně rezonují s dnešním publikem v Rusku, nepříliš progresivním v environmentálních otázkách, kde je bezpočet autoritami neřešených případů domácího násilí, vydávaných za spravedlivé trestání či „soukromé rodinné záležitosti.“
Režie: Konstantin Bogomolov · Stopáž: 2x 50 minut
„Buďme upřímní. Ty do státních struktur nepatříš,“ dozvídá se jeden ze dvou hlavních hrdinů seriálu Zrádce v úvodní scéně, kdy je zbaven vysokého postu u policie. Záhy ale stoupá na kariérním žebříčku ještě výš. Zatímco estonský seriál Banka, předloňský držitel zvláštního ocenění festivalu Serial Killer, ukazoval divoký devadesátkový večírek, který se odehrával někdy i přímo v budovách bank a spořitelen, Zrádce ukazuje střízlivější časy. V nultých letech se ambiciózní typy se smyslem pro kreativní výklad zákonů přesunuly na ministerstva, a seriál je ukazuje opevněné na pozicích v potemnělých kancelářích s kvalitním nábytkem. Elegantní špionážní thriller o byrokracii a motivacích stoupat za každou cenu je inspirovaný skutečnými incidenty mezi ruskými a estonskými tajnými službami, ke kterým docházelo v době, kdy se Estonsko stalo členem NATO. Sleduje hru na kočku a myš mezi vysoce postaveným úředníkem a běžným důstojníkem rozvědky a potvrzuje, že Estonsko drží krok s nejvýraznějšími trendy evropské kvalitní seriálové produkce a ve svých seriálech si důsledně hledí politických témat.
Režie: Ergo Kuld · Stopáž: 2x 54 minut
Šest lidí, které zdánlivě spojuje pouze práce v jedné firmě. Každý žije svůj příběh a každý má svůj postoj ke světu. V momentě, kdy spadne letadlo, do kterého měli všichni nastoupit, se pro všechny cosi mění. Ruský seriál vypráví každou epizodu z jiného úhlu pohledu. Cynický alkoholik unavený životem nebo žena uvázaná k domácnosti najednou zjišťují, že neměli šanci vést život, který si vysnili. A tak se celá šestice rozhodne vzít osud do svých rukou a provést něco, co jejich životy navždycky změní. Let rozšiřuje povědomí o současné ruské seriálové tvorbě a jejích rozmanitých žánrových odnožích. Připomeňme, že první ročník festivalu uvedl pulpový titul Gogol: Začátek, loňskou soutěž vyhrál Blackout o ruských 90.letech a letos se kromě Letu představí i detektivní drama o skutečném masovém vrahovi - Dobrý člověk.
Režie: Petr Todorovsky · Stopáž: 2x 48 minut
Drsný detektiv, rituální vražda, korupce, drogy. Klasické kriminální propriety se v srbském seriálu Bažina mísí s žánrovými prvky filmu noir a spolu s osobitě drsnými charaktery vytváří svojskou verzi kriminálního dramatu. Patrná je inspirace severskými detektivkami, která v kombinaci s balkánskou syrovostí a nesmlouvavostí vytváří nekonvenční podívanou. Název odkazuje na prohnilost politického systému i podsvětí, které umožňuje páchat zločiny s minimální šancí na spravedlivý trest. Bažina spolu s bosenskými Kostmi divákovi představuje dosud málo prozkoumaný seriálový region, který dokáže žánr ozvláštnit specifickou balkánskou nesmlouvavostí.
Režie: Zlatko Volarević · Stopáž: 2x 48 minut
Bosenské Kosti jsou druhou částí zamýšlené trilogie Maso – Kosti – Kůže, která vypráví příběhy lidí z válkou poničeného Balkánu. Ústřední dvojici, po níž je seriál pojmenovaný, zdánlivě nic nespojuje. Kosta Govoruša je uprchlík, který se snaží společně se svou sestrou Kristinou uživit. Kosta Gajić je dobře situovaný podnikatel ochotně se zaplétající s místním podsvětím. Poté, co se životy těchto dvou postav protnou, se všechno mění. Kosti drásavě akcentují témata typická pro evropský region, který se z války zatím nevzpamatoval - korupci přímo svázanou s politikou a podsvětím, sociální rozdíly i sexuální násilí. Ukazují zdejší surové a emotivní prostředí, čímž připomínají balkánské poválečné filmy a jejich reflexi zhrublého světa.
Režie: Saša Hajduković · Stopáž: 2x 45 minut
Už z filmu Andělé všehomíra kultovního islandského režiséra Friðrika Þóra Friðrikssona si můžeme pamatovat, že navštívit ostrovního prezidenta se dá jednoduše po zaklepání na dveře jeho prezidentské řadovky. Pocit velké rodiny v prostředí islandské vrcholné politiky navozuje i seriál Premiér, jehož hlavním hrdinou je Benedikt Ríkarðsson, šéf Strany nezávislých. „Na 95 % témat máme všichni stejný názor, jenom děláme že ne,“ prohlásí v předvolební debatě bipolární politik a věci nabírají rychlý spád – stává se z něj okamžitě miláček národa. Seriál ukazuje v malém a specifickém prostředí fenomény, na které si v současnosti pomalu zvykáme všude, například na snadné pronikání prvků mediálních show do vysoké politiky. V tomto příběhu do politiky promlouvá i americký komik Ben Stiller, seriál však na sebe bere podoby absurdní komedie i psychologického dramatu.
Režie: Arnór Pálmi Arnarson, Nanna Kristín Magnúsdóttir
Vražda premiéra Olofa Palmeho je ve Švédsku snad nejznámějším příběhem nedávné národní historie. Téměř pětatřicet let stará záhada, kterou shodou okolností stockholmská policie vyřešila až nedávno (měsíc po uvedení seriálu švédskou veřejnoprávní televizí), už byla předmětem zpracování několika dokumentárních a hraných filmů a minisérií. Američan Schiaffino Musarra žijící léta ve Švédsku udělal tentokrát ze zdejší posedlosti smrtí oblíbeného sociálního demokrata a národní záhady, která nejspíš přispěla ke zdejší oblibě detektivek, témata pro parodii. „Nepotřebuju se v televizi dívat na další mrtvolu blonďaté dívky nalezené v lese, z nějakého důvodu to ale lidi pořád milují,“ říká Musarra. Do hlavní role svého potměšilého seriálu obsadil sám sebe jakožto ve Stockholmu usazeného Američana, který přijde o práci, a tak se rozhodne stát nezávislým detektivem a získat odměnu vypsanou na hlavu vraha Olofa Palmeho. Jeho metaprojekt si dělá legraci ze švédské mentality i notoricky známých detektivek. Procházka krajinou televizního Švédska je nejvíce neobvyklým letošním severským titulem.
Režie: Patrik Eklund
„Stydím se za to, že jsem Evropanka. Stydím se za to, že jsem Finka,“ pronese diplomatka Anni-Mari Sundell na summitu NATO poté, co vyjde najevo, že Finové tajně prodávají zbraně do Saúdské Arábie. Vláda jí následně vypoví smlouvu a zahájí proti ní vyšetřování, zároveň si tím hrdinka vyslouží největší úkol kariéry: zajistit mírovou smlouvu mezi Turky a Kurdy. Největším oříškem je ale pro ni nakonec nutnost vyřešit osobní život – mírový proces totiž zkomplikuje její vlastní minulost. Sofistikované a vizuálně výrazné politické drama s prvky politického thrilleru a neobvyklou hlavní hrdinkou se odehrává v Sýrii, Turecku a Španělsku a soustředí se na vyjednávací proces i na vztahy mezi vysoce postavenými figurami mezinárodní politiky. Po loňském seriálu Neviditelní hrdinové je Peacemaker dalším finským ambiciózním pokusem posunout se dál od detektivek typických pro sever Evropy.
Režie: Antti-Jussi Annila
Rekonstrukce událostí dne 22. července, kdy Anders Breivik nejprve zabil sedm lidí bombovým útokem nedaleko vládních budov v Oslu a následně zastřelil 69 dětí na táboře na ostrově Utøya. Místo Breivika však sledujeme několik fiktivních postav reprezentujících obyvatele Norska, kteří se museli s následky katastrofy bezprostředně vypořádat. O útocích už vznikl stejnojmenný film Paula Greengrasse a také thriller Utøya. Seriál norské veřejnoprávní televize, který sklidil letošní hlavní národní televizní ocenění, se však soustředí na to, co útokům předcházelo a co po nich následovalo. „Není to příběh o jednom teroristovi, ale o nás ostatních Norech,“ popisuje Ivar Køhn, šéf dramatické tvorby NRK. Seriál ukazuje práci zaměstnanců nemocnice v Oslu, která byla dne 22. července silně přetížená, kromě doktorů vidíme zapojené i uklízeče – migranty, zprvu vyděšené, že vraždil muslim. Sledujeme také novináře při výjimečných dilematech, policisty při prohledávání ostrova po tragédii nebo extrémně pravicové blogery patřící ke stejné online komunitě jako masový vrah.
Režie: Gjyljeta Berisha, Pål Sletaune
Katastrofický thriller inspirovaný skutečnými událostmi sleduje belgickou premiérku, která prožívá zásadní dilema. Její dcera byla unesena a zároveň v celé zemi přestal fungovat elektrický proud po útoku na místní jadernou elektrárnu. Pokud nesplní pokyny únosců, její dcera zemře. Může nechat celou zemi napospas chaosu zaviněným blackoutem? Belgický seriál v sobě propojuje téma závislosti na jaderné energii spolu s tím nejlepším z žánru thrilleru. Celá země se utápí ve tmě a seriál takřka v reálném čase znázorňuje lidskou závislost na moderních technologiích, bez kterých je prakticky nemožné v současném světě fungovat.
Režie: Antti-Jussi Annila
První francouzský seriál, který se dostal do výběru filmového festivalu Sundance, vznikl podle čtyři roky staré knihy tamního historika Ivana Jablonky. Za literární rekonstrukci skutečného případu vraždy osmnáctileté dívky, o které se dozvěděla celá země, obdržel literární cenu Prix Médicis. Seriál i kniha začínají nalezením dívčiny motorky. K detailnímu popisu jejích posledních hodin se dostává poté, co ukáže, jak se k případu postavila policie a úřady, včetně tehdejšího prezidenta Sarkozyho. Ten se kritikou práce místní samosprávy úřadů pokusil vytěžit politické body. Případ ve Francii vyvolal debatu o recidivě, Jablonkova kniha se však soustředí především na problém násilí na ženách. Seriál věrný knize tak ve flashbacích rozkrývá i to, jak s Laetitií a její sestrou zacházely sociální služby a pěstouni a jakému fyzickému i symbolickému násilí byly dívky v životě vystaveny. Režisérem titulu, který reaguje na celosvětovou oblibu žánru true crime, je Jean-Xavier de Lestrade, držitel Oscara za dokument Vražda v neděli ráno.
Režie: Jean-Xavier de Lestrade
Daisy Haggard je komediální herečka, kterou jsme letos mohli vidět také v sarkastické komedii Rodiče s Martinem Freemanem. Back to Life je její autorský „sadcom“, ve kterém ztvárňuje hlavní postavu Mirandu, vracející se po osmnácti letech domů z vězení. A protože si neodpykávala trest za žádnou drobnou zlodějinu, moc se na ni v rodném městečku netěšili. Seriál kloubí situační komiku, bláznivý i temný humor s empatickým tónem pochopení pro jakýkoliv životní vývoj a místy stíhá být i satirou maloměstských poměrů. Dá se přiřadit k početné řadě dnešních traumedies, komedií o traumatizovaných hrdinkách. A protože Daisy Haggard patří ke komičkám, které rády věci vyhrotí, za Mirandino trauma může kombinace absolutně tragických i absurdně vtipných událostí. Atmosféra poklidného přímořského britského městečka je tu kulisou i dalším aktérem v jednom.
Režie: Chris Sweeney
Marcella je herečka, která už léta nezavadila o práci v oboru, hned v první epizodě seriálu GameFace se ale nachomýtne k mnohem většímu úkolu – přesvědčit neznámou kolegyni, aby neskákala ze střechy. Roisin Conaty ze seriálu Rickyho Gervaise Po životě se už v roce 2010 stala nejlepším nováčkem britské komedie na edinburském festivalu Fringe, se svým autorským seriálem si ale počkala. Její komedie o třicátnici, která se vlastním přičiněním neustále ocitá v nepředvídatelně chaotických situacích, je trochu realističtější, současnější verzí peripetií známé britské chaotičky Bridget Jones. Spolu s Phoebe Waller-Bridge, kterou drama-komedie Potvora a scénář k první sérii Na mušce katapultovaly do Hollywoodu, patří Conaty k dnešní silné generaci ostrovních komiček, které píší seriály sobě na tělo. „GameFace je romantička s velkým srdcem, kterou má každý rád,“ vynáší Daily Telegraph soud, na kterém panuje konsenzus většiny britských recenzentů.
Režie: Andrew Chaplin
V březnu 2018 se v britském městečku Salisbury, celou svou historií známém pouze katedrálou s vysokou věží, pokusili dva ruští příslušníci tajných služeb otrávit jedem novičok bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru. Kromě nich se nešťastnou náhodou otrávil také policista při prohledávání Skripalova domu a později také žena, která parfém s jedem nalezený v popelnici dostala od přítele. Rekonstrukci případu, příběh všech dotčených postav a také zprostředkování paranoidní atmosféry ve Velké Británii, ne nepodobné letošním obavám z pandemie, přináší seriálová rekonstrukce Jed v Salisbury s Anne-Marií Duff a Rafem Spallem v rolích oblastní ředitelky hygieny velící následným nařízením a otráveného policisty. Drama podle skutečných událostí zachycuje Británii v nejistotě, že se stala terčem rozsáhlejšího teroristického útoku, a soustředí se při tom na práci konkrétních lidí, kteří ji krizí provedli.
Režie: Saul Dibb
Emily má manžela s lukrativním zaměstnáním, bydlí v proskleném domě na pobřeží a pracuje na místní univerzitě. Jediné, co mít nemůže, je dítě. Osmnáctiletá Kaya, která vyrostla na opačné straně Glasgow, má úplně jiné problémy, včetně toho, jak se uživit. Jejich náhodné setkání při dopravní nehodě začne brzy vnímat jako šanci pro obě. Když se nabídne, že by Emily posloužila jako náhradní matka a porodila jejího potomka, rozbíhá se sled morálních dilemat i nečekaně nebezpečných situací. Psychologický thriller o hlubokých třídních rozdílech ve Velké Británii, který nikdy divákovi nenutí jeden názor na věc, si letos v březnu během lockdownu pustilo na BBC přes milion lidí a během půl roku ho vidělo kolem osmi milionů dalších diváků, je zatím divácky nejúspěšnějším letošním seriálem. Jeho autorka Nicole Taylor oceněná britskou cenou BAFTA za minisérii Three Girls reprezentuje jeden z mladých scenáristických hlasů, který se nebojí tvrdě jít přímo do témat rozdělujících Británii na dva tábory.
Režie: Andy De Emmony, Simen Alsvik
Ústřední postavu příběhu, kadeřnici Polly z fiktivního velšského městečka, hraje jedna z nejoblíbenějších současných seriálových tváří Velké Británie – Sarah Lancashire. Herečka známá ze seriálu Šťastné údolí nebo minisérie Kiri, uvedené loni na festivalu Serial Killer, je tu opět hrdinkou dělnické třídy spojující místní komunitu, která má odvahu se za ni ve chvíli krize postavit. V úvodu minisérie způsobí Polly mediální senzaci, když před televizními kamerami konfrontuje zástupkyni stavební společnosti (ze seriálů Borgen a Westworld známá Sidse Babett Knudsen), na jejímž staveništi právě došlo k nebezpečné explozi. Tragický příběh připomíná jak pár let starý a dosud vyšetřovaný požár obytné londýnské výškové budovy Grenfell Tower, tak neštěstí v Aberfanu, při kterém sesuv půdy v 60. letech zavalil část hornické vesnice. Scenárista Jack Thorne, který začínal u kultovních seriálů Skins nebo Shameless, je jedním z nejznámějších současných tvůrců britských sociálněrealistických seriálů. Katastrofa po Kiri a minisérii Virtues uzavírá jeho mimořádnou trojici titulů ze současné Británie.
Režie: Sandra Goldbacher
Drama rekonstrukce jednoho z nejznámějších zločinů britské historie, jehož pravděpodobný pachatel je stále ve vězení a svou vinu popírá. Šestidílná minisérie o vyvraždění rodiny Whiteů rekapituluje události, které se v roce 1985 odehrály na venkově v britském Essexu, když Colin Caffell přivezl šestiletá dvojčata na prázdniny k prarodičům. Zločin na statku ukazuje tragicky neprofesionální policejní vyšetřování případu, který šokoval celou Británii, pečlivě pracuje s dobovou atmosférou a na základě známých informací uvěřitelně buduje klíčové charaktery. Jako každý dobře zpracovaný true crime titul je Zločin na statku nejen průvodcem tragickou historií jedné rodiny, ale celou výsečí britské společnosti v 80. letech.
Režie: Paul Whittington
Drsný detektiv, rituální vražda, korupce, drogy. Klasické kriminální propriety se v srbském seriálu Bažina mísí s žánrovými prvky filmu noir a spolu s osobitě drsnými charaktery vytváří svojskou verzi kriminálního dramatu. Patrná je inspirace severskými detektivkami, která v kombinaci s balkánskou syrovostí a nesmlouvavostí vytváří nekonvenční podívanou. Název odkazuje na prohnilost politického systému i podsvětí, které umožňuje páchat zločiny s minimální šancí na spravedlivý trest. Bažina spolu s bosenskými Kostmi divákovi představuje dosud málo prozkoumaný seriálový region, který dokáže žánr ozvláštnit specifickou balkánskou nesmlouvavostí.
Režie: Zlatko Volarević · Stopáž: 2x 48 minut